"Kdo je panic je looser!" - Vyhodnocení dotazníku, 3. část

Moji milí,
zdravím vás u dalšího pokračování vyhodnocení dotazníku na téma: "Sex a vztahy." V tomto předposledním díle si budeme povídat o sexu jako takovém. Máme za sebou otázky týkající se významu sexu a ochrany při něm, nyní nás čeká "naše poprvé" a sex na jednu noc. Obě témata jsou neméně zajímavá, proto si zaslouží své místo ve článku. Spousta starších lidí má pocit, že dnešní mládež žije povolným životem, jehož nedělitelnou součástí je sex, a berou to jako jakési pohoršení či nedostatek. Jak možná víte, v tomhle jim budu vždy oponovat a vždy si budu stát za tím, že sex je součástí každého zdravého života a bylo tomu stejně tak i před padesáti lety, i před sto lety,  mnohem dál...

Často se rodiče nedokáží smířit s tím, že se z jejich dětí stávají dospělí lidé.

Zdroj

5. otázka: Kdy bylo vaše poprvé?

První sexuální zážitek je pro mnohé mladé lidi velice lákavý - jak už v této sérii vyhodnocování opakuji poněkolikáté - zakázané ovoce chutná nejlépe. Se sexualitou se začínáme seznamovat vlastně mnohem dříve, než v pubertě. Už jako malé nás zajímalo, jak se "dělají děti," někteří z nás porovnávali to, co mají mezi nohama, s kamarádkou či kamarádem ve školce... Ať chceme nebo ne, alespoň na kousek se sexuality narazíme i v útlém věku. V tom pubertálním je sex už vnímán jako jakýsi "level nahoře" a kdo je v osmnácti ještě panic/panna, je často vnímán jako looser. Je tak vnímán těmi, co sexu nedávají žádnou velkou váhu, berou ho pouze jako pud a zábavu, nikoliv jako něco, co by měly podtrhnout city a náklonnost... Mnozí jsou na první sex natěšení, vyčkávají na nejbližší příležitost nebo dovršení hranice patnácti let. Já jsem toho názoru, že první sex není zas tak růžový, jak jej vidíme. Může za to určitě osobní zkušenost, na kterou nerada vzpomínám. Bolest, krev a další nepříjemné doprovodné jevy. Každopádně, každý to má jinak a všem bych přála jen ty nejpříjemnější první zážitky :) A jak vypadá průzkum? 

6. otázka: Máte zkušenost se sexem na jednu noc?

Nedávno se mi zeptala jedna kamarádka, zda-li mi nevadí, že můj přítel je můj první (a snad jediný!) sexuální partner se vším všudy... Že takhle poznám mnohem méně a přijdu o možnost porovnání a zažití jakéhosi dobrodružství... A víte, co vám řeknu? Jsem na to pyšná a neskutečně moc. Ostatně, proti sexu na jednu noc nic nemám, pokud se jedná o svobodné rozumné a nezadané lidi, jednou za čas si nějakým způsobem užít, proč ne. Ale pokud to přeroste v sukničkářství a ve špatný návyk, jsem zásadně proti. Chápu, že to pro někoho může být adrenalin nebo cokoliv jiného lákajícího, ale já si naopak myslím, že síla sexu roste až se vzájemným poznáváním, tudíž až v delším vztahu. Přeci jen nevíte, co se tomu druhému líbí nejvíce a co naopak nemá rád, je to prostě "buď a nebo." Buď to bude nezapomenutelný zážitek, který si budete chtít zopakovat, anebo totální fiasco. Pro mě za mě, ať si každý dělá, co chce a s kým chce, ale hlavně ať tím nikoho neomezuje a bezpečně! :)

To by bylo, milí čtenáři, pro dnešek vše. Už nás čeká jen závěrečná část vyhodnocení, které bude neméně zajímavé. Budu ráda, když v komentářích vyjádříte svůj názor, zkušenost či poznatek. Prostě cokoliv k tématu. A pokud máte blog, budu ráda, když mi dole zanecháte odkaz, ráda si počtu! :)

ODKAZY NA PŘEDEŠLÉ ČÁSTI VYHODNOCENÍ 

→ 1. část

          → 2. část

Mnozí sexu na jednu noc litují.

Zdroj

Děti přece nenosí čáp! Sexuální výchova a prevence. Vyhodnocení dotazníku, 2. část

Moji milí,
přináším vám druhou část vyhodnocení dotazníku na téma vztahů a lidské sexuality. Jak já s radostí opakuji, sex může být příjemnou součástí každého zdravého života, a proto je třeba mu věnovat i jiné chvíle, než jsou ty milostné, ale i ty, ve kterých se dozvíme více, něco jako "pravidla hry." A o tom budou právě dnešní dvě otázky. Na základní škole jsme na konci roku dostávali učebnice od žáků, co byli rok nad námi. V sedmé třídě nás nezajímalo nic jiného, než ta část učebnice, která byla věnována sexuální výchově. To víte, zakázané ovoce chutná nejlépe. Jen je škoda, že učitelka se sexuální výchově nějak vyhnula. Místo toho jsme trávili hodiny skládáním jídelníčků a studováním pyramidy stravování... Proč to vidím jako chybu? Člověk by podle mě měl být obeznámen se všemi riziky, tudíž i s riziky sexuálního života. Nemyslím, že nám učitelka měla vykládat o tom, jak se dělají děti (to už všichni samozřejmě dávno věděli), ale určitou lekci prevence jsme dostat měli...

Sexuální výchova by měla být součástí základního vzdělání.

Zdroj

3. otázka: Jaký druh antikoncepce akceptujete?

Základní součástí prevence v oblasti sexu je podle mě ochrana. Ať už se jedná o ochranu proti pohlavním nemocem nebo nechtěnému početí, neměli bychom jí brát na lehkou váhu. Podle mě je rozhodující si uvědomit základní faktor - s kým spíte. Pokud je to nějaký úlet, ukojení svých tužeb a určitý druh zábavy, nekompromisně bych volila kondom, a to minimálně ten. Ale pokud se jedná o pár ve dlouhodobém vztahu, je pochopitelné, že přejdou k jiným možnostem ochrany - nejčastěji l hormonální antikoncepci nebo dalším alternativám. Předpokládám, že jiné sexuální partnery než sami sebe nemají, proto je za běžných okolností použitá jiné ochrany než kondomu v pořádku. Už jen kvůli silnějšímu sexuálnímu požitku :) A co akceptujete vy? :)

Dále jste uváděli:

• Přerušovaná soulož
• Spermicidní gel
• Pesar
• Počítání plodných a neplodných dnů
• Nic         :)

4. otázka: Co říkáte na věkovou hranici, která stanoví, od kdy je sex povolený?

Vzpomínám si na přelom osmé a deváté třídy, kdy jsme všichni dovršovali věku patnácti let, tedy hranice, od kdy je sex povolený. Naše přání k narozeninám se snad nikdy neobešly bez nějakých narážek, no prostě puberťáci. A já se tak zamýšlím nad tím, že určení hranice je z lidského hlediska tak trošku nesmysl (berte to prosím s nadsázkou), protože každý člověk je jiný, každý dospívá jinak jak tělesně, tak mentálně. Někdo je už v patnácti zralý na sexuální život, zatímco pro někoho je to ještě zakázané území... Ale z legislativního hlediska ta hranice někde být prostě musí a podle mě těch 15 let tak nějak ideál... 

"U každého je to jiné, přijde mi jako hloupost někomu sex zakazovat, i když se třeba na to už psychicky i fyzicky cítí. Stejně se to nedodržuje."

"Myslím, že je nesmyslné stanovovat jakékoli hranice. Sexuální styk by měl být čistě na rozhodnutí dvou lidí, kteří ho spolu mají a nikdo třetí by do toho neměl zasahovat. Koneckonců, když chce mít někdo sex před 15 lety, stejně mu v tom nikdo nezabrání. A když ho chce mít třeba až ve 20, tak klidně může a není v tom problém."

"Podle hesla zakázané ovoce chutná nejlépe je sex provozován i pod hranicí 15 let. Ty děti neví o co jde a pak se diví, že jsou rodiči ve čtrnácti. Věková hranice pro sex by se měla dát ještě výš... a sexuální výchova by se měla zařadit už v době, kdy mají dívky periodu. Simone Casper."

 

Jedna z nejčastějších rodičovských lží - děti nosí čáp :)

Zdroj

Moji milí, jsme u konce další části vyhodnocení dotazníku. Děkuji těm, co to dočetli až sem, a budu ráda za každý zanechaný komentář, dojem, názor či zkušenost. Pamatujte - vždy bezpečně!
→ Odkaz na první část vyhodnocení ←

Zaručený tip, jak si šplhnete u kluka - aneb: "Zlato, budeme se dívat na fotbal?"

Moji milí,
zdravím vás v tomhle předvánočním chaosu a po dlouhé době vás vítám při novém článku. Dnes bych se ráda věnovala tématu, které je pro někoho absurdní a nereálné, pro někoho každodenní záležitost, jako pro mě. V době, kdy jsem byla na prvním stupni základní školy, můj taťka trénoval místní dorost. Sem tam jsem se zašla podívat na trénink, sem tam jsem si potajmu prohlídla registrační karty hráčů, které měl taťka doma na skříni. Achjo, to dětské bláznovství... Jednou družstvo jelo do Německa na turnaj a já jsem dostala tu možnost jet s nimi. Kromě toho, že jsem nabonzovala kluky, jak tajně kouří za plotem, jsem taky měla tu čest vidět fotbalový stadion v Mnichové - Allianz arenu. Další má fotbalová čest byl stadion v Londýně, kde ještě hrál slavný Petr Čech - Wembley...

Mám fotku s Petrem Čechem!

Jen je škoda, že dříve mě to nezajímalo zas až tak, jak dnes. Jak už někteří víte, s přítelem nás kromě lásky spojuje ještě jedna další silná věc, a to je právě fotbal. I když ještě nemám úplně 100% vychytané pravidla hry, o to víc mám vychytanou tu omáčku kolem. A to je ten důvod, proč se s přítelem tak dokonale doplňujeme. Nikdy bych neřekla, že já budu někdy holdovat tomuto sportu. Už jen proto, že z balonu mám velký strach (od doby, kdy se mi stal úraz...). Ale je něco jiného, když míči čelíte přímo, anebo když se na něj díváte z dálky na stadionu, tak, jak jsem se dívala v září v Miláně. Důvod, proč tento článek píši je ten, že chci ukázat, že neznamená, že když jsem holka, nemůžu vědět, co to fotbal je. 

A jaká je další výhoda, proč holdovat fotbalu? Dámy, pokud váš přítel s oblibou tráví večery u tohoto sportu, anebo dokonce za nimi vyráží do terénu, v tu chvíli není pro váš vztah nic lepšího, než ho v tom podpořit. Buď jet s ním, ale to nemusí vždy přivítat, protože i on si čas od času zaslouží nějaký ten relax, anebo mu to jen zpříjemnit krásným úsměvem :) Z vlastní zkušenosti vím, že to ocení většina fotbalových fajnšmekrů... A pokud žádného přítele náhodou nemáte, je to jedno velké plus, kterým si můžete u někoho šplhnout! Výborný námět ke konverzaci. Mám ráda ty večery, kdy si jen tak lehneme k televizi a díváme se na zápas!

Zdroj

Neposlední výhodou je to, že získáváte přehled. S tím, že fandíte týmu nějakého státu, dozvídáte se o něm i zajímavosti. Já už teď znám pár italských frází, začala jsem se více zajímat o italskou kuchyni (můžu jedině doporučit), začínám mít pojem o italské nátuře a v neposlední řadě se dozvídám více o italské kultuře. Itálie jako taková je strašně bohatou zemí a já začínám dost uvažovat o tom, že začnu se samostudiem italštiny... 

Oficiální členka fanklubu!

→ Instagram ←

Zkrátka a dobře, holdovat fotbalu má jen jednu nevýhodu - naserete se, když prohrají. Ale tak to v životě bývá a fotbal není žádnou výjimkou, o to větší máte radost, když vidíte, že se blýská na lepší časy. Nikdy jsem nezažila takový pocit, jaký jsem měla při zpívání klubové hymny v kotli Interu. Husí kůže byla oproti tomuto pocitu nic... Fotbal si může užít i holka, může se stát její součástí života a může o tom něco vědět, stačí jen chtít. Možná, že se vám to nezdá, ale může vám to přinést více užitku, než si jen myslíte. A pokud ani "chtít" nepomůže, tak buďte prostě jen tolerantní ke svým fotbalovým fajnšmekrům :) A co si o tom myslíte vy? Má holka ve fotbale dveře otevřené? Ocení to protějšek, pokud ho ve fotbale bude přítelkyně podporovat? Máte cokoliv k tématu? Napište to!

3 důvody, proč nevěřím charitě!

Moji milí, zdravím vás.
V tomto ponurém odpoledni nezbývá nic jiného, než se zachumlat do peřin s šálkem čaje a přemýšlet. Taky přemýšlím. Minulý týden jsem (jak někteří víte) dělala hostesku na charitativním koncertě pro chlapečka, který potřebuje operaci, aby mohl chodit. Pro něj nutná operace není hrazena pojišťovnou a stojí 70.000 Kč. Není to malý peníz, a tak se rozhodlo a uskutečnil se charitativní koncert přímo pro něj. Sešli se zde dobří lidé, známí i neznámí, každý přihodil částku, kterou uznal za vhodnou, užili si podvečer s kulturou a dostali pocit, že udělali dobrý skutek. Jenže tento dobrý skutek je mnohem víc, tento dobrý skutek je bránou na cestě, po které se už chlapeček snad postaví na vlastní nohy, protože se vybralo právě přesně 70.000 Kč a k tomu nějaké drobné. Osud. A dobří lidé...

Zdroj

Už teď je to důkaz toho, že i dnes si lidé umí pomáhat, ale držte se, má to i pokračování. O koncertě se dozvěděl Bolek Polívka, který neváhal a rodině poslal 10.000 Kč za sebe i za své divadlo. Zpráva se donesla až za jedním podnikatelem do Prahy, který přispěl další obrovskou částkou na chlapečkovy rehabilitace. A když se dozvídáte takové dobré věci, máte prostě dobrý pocit, že jste se mohli na něčem nápomocném podílet. 

Celý uplynulý týden byl ve znamení pomoci. U nás na škole probíhala dvoudenní sbírka pro holčičku z Afriky, kterou si škola na dálku adoptuje. Ne, nebyla to obyčejná sbírka. Studenti z jedné třídy připravili malé občerstvení, vyrobili ozdoby a různé vánoční dekorace, a ostatní zakoupením přispěli právě na adoptovanou holčičku. Je to hezké, že i naše škola pomáhá, ale má to jeden háček. Vlastně hák. Do takové pomoci je už zamotaná jakási "třetí strana," která i z těchto darovaných peněz má zisk. Což je pro mě dosti znepokojující, protože už to nedělají pro pomoc, ale i (nebo hlavně?) pro to, aby měli oni co do kapsy. Mluvím o agenturách, které takovou pomoc nabízejí. Podle mě to tak trošku ztrácí smysl a podkopává to podnět celého skutku, ale na druhou stranu, buďme rádi, že bude mít alespoň nějaké peníze. 

Čím víc máme, tím víc chceme.

Zdroj

Dnes jsme stáli v koloně na semaforu a přišel za námi muž. Slušně oblečený, bundu se třemi pruhy, čepici taktéž. Neřekl nám ani slovo, jen naznačil, ať otevřeme okýnko. Otevřeli jsme. Do ruky nám vrazil jakýsi kus papíru a odešel zase o auto dál. Na papírku stálo: 

"Vážený pane, vážená paní. Jsem hluchoněmý a potřebuji od vás pomoc, abych mohl existovat. Přispějte 40 Kč a dostanete malý suvenýr. Pokud máte dobré srdce, můžete dát i více. Pomůže mi to."

První, co mě napadlo bylo, že asi není tak chudý, jak se reprezentuje, když má peníze na to tisknout takové papíry. Druhou věcí bylo, že má na sobě poměrně drahé oblečení, už to je důvod, kvůli kterému bych váhala s příspěvkem. Celá ta situace byla podivná a my jsme se rozhodli požadavek ignorovat. A udělali jsme dobře. Na semaforu blikla zelená a my jsme jeli opravovaný úsek. A kolonu aut, která teď měla červenou, obcházel úplně jiný muž se stejným úmyslem. Ne, opravdu nevěřím, že by to, oč žádali, byla pravda... Ale chlapíkům to dost dobře vycházelo a penízky se jim vrhaly do kapes.

Takových případů, kdy ze sebe někdo dělá postiženého a nemocného člověka, je hned několik. Já to vnímám jako nechutné rouhání a znehodnocování zdraví! Když se dějí takové podvody, tak už automaticky nějak nevěřím nikomu, i když je možné, že jsem přehlídla někoho, kdo by ten peníz opravdu potřeboval. Schválně, když nabídnete bezdomovci místo pár korun na rohlík rohlík samotný, kolik z nich bude rádo? Jistě se najdou tací, co budou zklamaní, že nemají na krabicové víno či cigarety...

Proto je třeba si uvědomit, že pomoc není jen o tom - věřit za každou cenu a dát peníze. Pomoc by měla být součástí každodenního života, reakce na to, co se kolem vás děje. Pomoc rozhodně není synonymem peněz, i když bez nich by to také nešlo... Pomoc může být malým činem, ale velkým kouzlem. Ať už pomůžete někomu s nákupem, pustíte někoho si sednout v autobuse či někomu věnujete své staré oblečení, které by vám jinak leželo ve skříni. Každá pomoc se počítá. Nebuďte lhostejní ke svému okolí, ale pamatuj - jednou důvěřuj, dvakrát prověřuj.
A co si o tom myslíte vy? Pomáháte lidem? Byli jste někdy svědky toho, že někdo simuloval proto, aby dostal peníze? Preferujete finanční pomoc, nebo věcnou? Máte něco k tématu? Napište to!

Hudba - záležitost srdcová

Moji milí, zdravím vás.
Zdá se vám, že je dnešek normálním dnem? Já jsem takový pocit měla také. Do teď. Dnešní den se zapsal do historie mého života velkým tučným a podtrženým písmem. Hudba nám pomáhá relaxovat, soustředit se, procítit své emoce, oživit vzpomínky, dává nám tempo do běhu, dává nám prostor pro fantazii. Ale také může upevňovat vztahy mezi lidmi. S tou nejlepší kamarádkou zbožňujeme kapelu, která šla vždy proti proudu a která je zkrátka jiná. V dobách, kdy nad naším státem mělo vládu kladivo se srpem, si tato kapela nelámala hlavu s přísností režimu a dávala najevo svůj názor, mnohdy kontroverzní. Navíc její název je hezkým dívčím jménem. LUCIE - NOCI UPIJE. A noc 24.6.2016 bude tedy dost upitá! Kapela se po několika letech vrací na naše pódia a nám se tak plní jeden velký sen.

Zdroj

Víte, článek o hudbě jsem chtěla psát už dost dlouho, ale nikdy jsem neměla to správné rozpoložení, prostě jsem nebyla naladěná na tu správnou vlnu. Teď je ta nejlepší příležitost a momentálně jste jediní, s kým tuto radost mohu sdílet. Hudba je pro mě něco jako motor v autě. Je to neomezený svět fantazie, mnohdy spojení melodií a slov, které vás dostává do naprosto jiné dimenze. To se děje jedině, pokud hudbu vážně posloucháte, nikoliv jen slyšíte. V dnešní době totiž "hudbu" (nebo spíše seskupení několika tónů a slov) slyšíte všude. 

Zdroj

Ovšem cestu k dobré hudbě si musíte najít sami. Co je to dobrá hudba? Nic víc, než relativní pojem. Dobrá hudba je zkrátka ta, co s vámi "něco udělá." Pro mě je dobrou hudbou Lucie a jiné projekty Davida Kollera. Dobrá je proto, že má myšlenku a šmrnc, že má poselství. Co je dobrou hudbou pro vás?

Ve mně je tolik pocitů, chce se mi křičet, chci se smát a nejraději bych přetočila čas na červen 2016. Ani nevím, jestli jsem tímto článkem něco řekla, ale mně psaní pomohlo ze sebe ten obrovský souhrn emocí alespoň utišit. Co a proč posloucháte vy? Co pro vás znamená hudba? Znáte Lucii? Máte cokoliv k tématu? Napište to!