"Tak kde jsou ty děvky, co dnes ošukám?"

Moji milí, zdravím vás.
Leden pro mě byl a stále je hektickým měsícem, už jen proto, že ve škole přecházíme do druhého pololetí, a tak jsem zažívala takové maličké "zkouškové" tak, jako mnozí z vás. Je to celkem opruz, co? Ten zmatek kolem zkoušel moje nervy, a tak má ústa častokrát vyslovila něco, co bych třeba ani nechtěla. Neříkám, že jsem svatá. Občas si prostě ráda zapi*uju, protože nic nevystihne lépe mé pocity, než právě "ta" slova.

"Vulgarismus - sprosté slovo vyjadřující negativní či silně emotivní postoj k věci nebo k člověku, vůči nimž jsou směřována."        

                                 

                         Zdroj           

Vulgarismy člověk přirozeně vnímá jako negativní projev, ale jsem si jistá, že každý má někdy tu potřebu si zanadávat právě tímto způsobem. Pátrala jsem po tom, jak vlastně sprostá slova vznikla a našla jsem celkem dost zajímavostí! Budete se divit, ale i tato slova v mnoha případech pochází ze známé staré latiny, z jazyka všech jazyků. Ku*da pochází z latnského "cunnus." Dě*ka byla dříve obyčejná dívka nebo služebna (prý dokonce babičky říkávaly svým vnučkám: "Ty jsi moje malá děvka!"). Šu*at bylo označení pro uklízení nebo pohybování v malém prostoru. Zkrátka a dobře, sprostá slova jsou po stránce lexikologie prostě jen slova, jejichž sprostý význam vznikl na základě posunutí nebo odvození.

Upřímně, koho to zajímá? Sprosté slovo stále zůstává sprostým slovem a s ním zůstává i jeho význam - neslušný. Dovolím si tato slova trošku obhájit, protože to jsou právě ona, která někdy vyjádří to, co by žádné jiné slovo nevyjádřilo. Představte si situaci, kdy údržbář opravuje odpad od vašeho kuchyňského dřezu. Stane se nehoda a všechen odpad v trubkách vystříkne právě na něho, a tak přirozeně spustí: "Ku*va do pi*e, já se na to vym*dám!" Budete mu za jeho projev v této situaci nadávat? Já osobně bych si to rozhodně nedovolila, protože kdo jiný by měl momentálně nadávat, než údržbář s vašimi zbytky od oběda na ksichtě? Možná ještě vy, protože vám odpad zašpinil právě umytou podlahu... Kdyby sprostá slova nebyla, znělo by to asi takhle: "Krucinál, já se na to už vykašlu." Co více projeví jeho emoční stav a celou situaci? ... :)

Zdroj

Co mě ale dost vytáčí a co zapříčiní to, že u mě člověk klesne, když si myslí, že je král všeho, protože má ku*va rozsáhlou slovní zásobu. Zkrátka jsou situace, kdy bych sprostá slova nechala prostě uvnitř v šuplíku. Holky, kluka nezaujmete tím, že mu během dialogu vyjmenujete všechna sprostá slova, která znáte. A kluci, není moc působivé, když se nás snažíte sbalit lacinými a sprostými "lichotkami." To umí každý. 

Člověk by se měl umět ovládat, a právě tato schopnost mnohdy vypovídá o jeho osobnosti nebo životní úrovně. Cit pro jazyk máme všichni, jsme rozdílní jen v tom, že každý ho má jinak rozvinutý. Přeci jen, poznat, kdy se to hodí a kdy ne, by nemělo být pro nikoho nemožné. Nakonec vám chci jen říct, když si budete potřebovat zanadávat si a bude vhodná chvíle, zanadávejte si. Všichni víme, že se nám uleví. Co si o vulgarismech myslíte vy? Mluvíte sprostě? Jak byste se zachovali ve výše uvedené situaci s údržbářem? Platí na vás laciné a sprosté lichotky? Máte něco k tématu? Napište to! Těším se na vaše názory v komentářích.

Odkryté tajemství úspěšné cesty = cíl

Moji milí,
zdravím vás. Předem bych vám chtěla poděkovat za to, že si uděláte čas a zabloudíte na můj blog, protože minulý týden jsme dovršili 2000 návštěv. Není to ani malé číslo, ani velké číslo, ale pro mě to moc znamená. Ráda vidím, že to číslo pomalu, ale jistě stoupá. Nechci, aby můj blog lámal rekordy, aby o něm věděli všichni a aby byl "na vrcholu," jak jsem psala v minulém článku. Ale chci, aby blog měl čtenáře, věrné čtenáře, kterým mé články mohou být jakkoliv nápomocné - inspirace, vytvoření názoru, pouhá diskuze. A právě tomu se budeme věnovat v dnešním článku - vědět, co chci, je důležité!

Když víš, co chceš, cesta pro tebe nemůže být překážkou.

Zdroj

Vědomí o tom, co chceme, je úzce spojeno s motivací a mnohdy to může být motivace sama. Jsem si jistá, že cílevědomost je důležitá vlastnost každého úspěšného člověka (každého, kdo se úspěšně cítí). Pokud člověku bude chybět cíl, tak vlastně ani neví, kam má jít a kudy. Přitom je to tak prosté. Cíle jsou součástí každého dne, člověk si to vlastně ani neuvědomuje. Čtete si tento článek za cílem se dozvědět, co skrýval nadpis. Jdete do kuchyně s cílem, že si chcete vzít něco na jídlo či pití. Jdete na záchod s cílem, že... Však vy víte. Pokud si dokážete uvědomit tyto jednoduché (mnohdy automatické) cíle, dokážete si uvědomit i cíle složitější - přeměnu těla, úspěch ve škole, v blogování, změna životního stylu, studium... C O K O L I V .

Chodím doučovat jednoho chlapce, kterému hrozí pětka z matematiky. Co si budeme povídat, je to prostě kluk v pubertě, který by dělal všechno raději, než počítal příklady. Mluvila jsem s ním, dlouho. O tom, že musí vědět, co chce, a že musí chtít. Snažila jsem mu dát určitou motivaci, určitou chuť do toho učení, a myslím, že to opravdu k něčemu bylo. Člověk musí být psychologem i bez odborné klasifikace :) On ví, že chce nepropadnout, že to chce zvládnout a taky ví, že na to má. Ví, kam má jít, proto jeho cesta bude vést po pláži příjemného moře (někdy mu možná foukne nějaké to zrnko písku do očí), ne skrze hory s extrémními podmínkami. A je mi ctí, že mu můžu pomoci, že na tom mám také podíl a věřím, že to prostě zvládneme...

CO DĚLAT, KDYŽ NEVÍM, CO CHCI?

1) Uvědom si, co nechceš.

2) Sepiš si své požadavky.

3) Hledej inspiraci, všude, kde se dá.

4) Dělej vše pro to, aby sis je splnil.

5) Požadavky si postupně se splněním odškrtávej - uvidíš, jak tvé cíle budou rychle mizet! 

Zdroj

Pro mě samotnou je motivace momentálně velice potřebná, protože jsem se rozhodla změnit od základů můj životní styl s cílem zhubnout a cítit se prostě dobře. Vám, milí čtenáři, přeji, aby vaše cesta za vysněným cílem byla úspěšná. Ne, nebude to jednoduché, bude to stát mnoho úsilí. Ale VY to zvládnete. A já taky!

Jaký máte cíl? Do jakého cíle se vám podařilo dorazit? Jaký to byl pro vás pocit? Potřebujete motivaci? Co vás motivuje? Máte cokoliv k tématu? Napište to! Pojďte se motivovat navzájem v komentářích!

Nechci být na vrcholu, jsem divná? Nový rok 2016 začíná!

Moji milí, zdravím vás.
Po řádném oslavení Silvestra a nového roku se znovu obracím k vám, k váženým čtenářům, a to z jednoho prostého důvodu. Ne, nejsem pověrčivá, ale něco mi říká, že na té dnešní pranostice něco bude. I když jsem to vlastně vůbec nečekala a ani v nejmenším neplánovala, přechod do nového roku mě tak nějak "vzal." Nevím, jestli to bylo hladinou alkoholu v krvi, nebo ohňostroji symbolizující příchod něčeho nového. Jako by mi najednou narostla křídla, já vyletěla o pár metrů výše nad můj život a poohlédla se, co vše jsem stihla dokázat, udělat, spáchat a pokazit. Jako bych četla knihu a vrátila se o pár kapitol zpět. A vůbec to není na škodu...

Mrzí mě, že člověk je dosti náročný tvor. Má málo, chce víc. Má víc, chce ještě víc. A když má úplně všechno, uvědomí si, že mu možná bylo líp, když měl "málo." Já si dovoluji z tohoto davu vystoupit a snažím se vystačit si s tím, co mám. Tajemství štěstí podle mě spočívá v tom, že jej chcete hledat. A jak se říká, kdo hledá, najde. Když projíždím ty fotky na Instagramu, kde lásku symbolizuje pánova ruka na volantu BMW, dámy ruka držící kabelku a peněženku "LV," a to vše nejlépe vyfocené nakrouhlým jablkem, je mi z toho smutno. TO je to, co po nás dnešní společnost vyžaduje. Být na vrcholu. Já se dennodenně přesvědčuji tím, že vrchol není zdaleka to, co by pro člověka mělo znamenat cíl. Například ti, co sledují blogy, ví, o čem je řeč. Blogerky na vrcholu se navzájem pomlouvají, žalují na sebe a hází si klacky pod nohy. To je to, kde chtěly být? To je ten jejich cíl? Upřímně, vůbec si nedělám hlavu z toho, že mám pár článků bez komentáře, že na stránce blogu je 119 lidí, zatímco "blogy na vrcholu" se "pyšní" několika tisíci až desetitisíci "věrných" čtenářů. A takových zasraně zkažených vrcholů je na světě strašně moc...

... přitom ke štěstí stačí tak málo 

Ne, nebudu se omlouvat za vulgarismus, který jsem použila, protože lepší autenticitu jsem prostě nenašla. Tímto chci říct, že jsem strašně ráda za to, že mám svůj prostor, ve kterém mám možnost realizovat své plány, nápady a myšlenky. Jsem ráda za těch pár lidí, kteří se rádi podívají na tento blog. Znamená to pro mě strašně moc!

Nenapsala jsem toho příliš, ale má potřeba byla vyplněna. Tímto vám, milí čtenáři, přeji jen to dobré v novém roku. Zkrátka, ať se vám daří. Děkuji za podporu, za vaše názory, na kterých mi nesmírně záleží. Názor podtrhuje osobnost a panuje jeho svoboda. Budu vděčná všem, kteří tuto svobodu využijí pod jakýmkoliv článkem a příspěvkem. Mějte se rádi.


P.S. Možná právě ty jsi 2000. návštěvníkem tohoto blogu, děkuji ♥

Zdroj